…vším možným a tak rúzně a kolem dokola.
(ano, ta hrubka je tam schválně, a pochopí ji pravděpodobně jen 1 osoba…)
Po dlouhém období opožděných updatů a, ať už čtenář věří, či ne, stále se navracejících se myšlenek autora, že by s tím měl něco dělat, a narůstající pocitů frustrací, že se tak nedaří (pokud někdo toto čtoucí cokoliv kdy psal, možná mi porozumí – občas se člověk zasekne, a čím více se snaží o to, aby se pohnul kupředu, tím hůře to jde… a výsledkem je křečovité cosi) spolu s vytížením ohledně školy (any, legendární BP byla sepsána a odepsána…emm… odevzdána… ovšem kvapem se blíží státnice, a autorova schopnost projít poznávačkou je momentálně na velmi přízemní, ne-li podzemní úrovni)…
…no, jednoduše řečeno jsem došel k názoru, že než pokoušet se uměle přenést přes cosi, co bych nazval updatovým utrpením, uvedu EF13ku do doby předem ohlášené dočasné inaktivity.
Nejde o to, ačkoli se to může zdát, že autor ztratil jakoukoli tvůrčí vůli a zvůli. Problém je v tom, že tyto jsou momentálně značně roztěkané a čím více se je snaží svázat a zaměřit na jednu věc, kterou by “měl” dělat, tím více zmrzačený výsledek pak získá. Pokud tedy nějaký. Odpočinek a “volný průchod” s tím, že se o nic v tomto směru nemusí starat a soustředit se (vyjma státic… muhahá =P ), se tedy momentálně zdá jako nejlepší volba.
Zda-li povede ke konci Odysseovy cesty (která se mi mimochodem zrovna teď, ano, pro tento případ, zdá krásně otevřeně ukončená), to už nechám na vlastních nevyzpytatelných myšlenkách. Můj plán počítá s tím, že až (pokud) přestojím státnice, přijímací zkoušky a tak dále a tak dále, tak se vše vrátí do stavu, v jakém by to mělo správně a dle mých představ být.
Inu… nepropadejte panice… a pamatujte si, co říká tradiční čínská medicína (kdo nechápe, nechť vzhlédne na horní okraj stránek)…
…jednoho dne se navrativší
autor.


